Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Komunikace nám krizi ulehčí. Někomu třeba i zachrání život.

Alena Bernášková, gyarab.cz

Je to již rok, co se potýkáme s hrozbou, která je sice našim očím neviditelná, ale je tu s námi. Ještě před počátkem pandemie byla slova lockdown, home office nebo distanční výuka prakticky neznámá. Dnes je slýcháme denně. A to není jediná změna. Lidé jsou naštvaní, unavení a společnost se čím dál tím více rozděluje. Ale jinak stojíme na stejném místě. Čelem k problému, se kterým si tak úplně nevíme rady.

Začátek pandemie jsme zvládli vcelku úspěšně. Na novou a neznámou situaci jsme zareagovali pohotově. Sice ano, všechno se muselo zavřít a nastala omezení, ale byli jsme solidární, empatičtí a plní naděje, že to co nejdřív pomine. A skutečně to ještě před létem vypadalo nadějně a věřili jsme v lepší zítřky.

Jenže to jsme se spletli. Po létě nastal pád až na dno, ze kterého se snažíme už víc než půl roku dostat, avšak při každém pokusu vstát opět spadneme. Nepřipravená byla nejenom vláda, ale i my. Mysleli jsme si, že jsme nad virem vyhráli. Vysmáli jsme se mu do tváře, na nás žádný vir nemá! Jenže jak se říká: Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. A tentokrát to bylo jiné. Pojem Best in Covid nabyl jiného významu a v České republice nastal chaos.

Jedním z důvodů, proč tento stav nastal, je špatná komunikace vlády, která přetrvává dodnes. Přitom komunikace je klíčový faktor, je to alfa a omega téměř všeho. To se ale na vládu asi ještě nedoneslo. Vše jsme se dozvídali a stále dozvídáme za pět minut dvanáct a téměř nic nám není vysvětlováno. A ani móresy některých významných představitelů situaci rozhodně nepřispívají. Vláda začala ztrácet důvěru občanů.

Není tedy divu, že ve společnosti zavládla frustrace. Avšak společnost už nedržela spolu jako na jaře, nýbrž se začala postupně rozdělovat. Část občanů přišla o práci a dochází jí úspory, některých se dotkl covid přímo, ať už jich nebo jejich blízkých, a někteří se to zkrátka snaží nějakým způsobem přečkat. A navíc k tomu přispěl pocit toho, že jsme na to sami a nikdo nám s tím nepomůže.

Téměř rok jsme zavření doma a na každého to doléhá jinak. Ale týká se to nás všech. Dětí, dospělých, seniorů. Děti každý den sedí u počítače a nemají téměř žádný pohyb a sociální kontakt. Z některých dospělých se ze dne na den stali učitelé, někteří ztratili práci, jiní pracují ve zdravotnictví téměř nepřetržitě. Mnoho seniorů se již několik měsíců nevidělo se svými příbuznými a jsou na všechno sami.

Ze společnosti je cítit pochmurná nálada, osamocení, stres, strach, únava, deprese. Trvá to dlouho a budoucnost je nejistá. Frustrace pomalu začíná pronikat i mezi ty, kteří to doposud celkem zvládali. Přeci jen fakt, že zaváděná opatření nefungují a musejí se zpřísňovat, není pro člověka, který se skutečně snaží a vše dodržuje, příliš motivační a povzbuzující.

Jak jsem již zmínila, komunikace je alfou a omegou téměř všeho. A i v tomhle případě nás právě komunikace může zachránit a vyvést z krize. Nejenom té covidové, ale i té společenské a vnitřní. Nepodceňujme psychické problémy a hovořme o nich. Neodsouvejme je na druhou kolej, může se nám to vymstít.

Asi se shodneme na tom, že nejdůležitější je přece naše zdraví. Tam spadá i to duševní. Pokud se necítíte psychicky dobře, nestyďte se za to. Přiznejte si to a popovídejte si o tom s někým. Ať už s někým blízkým nebo s odborníkem. A třeba zjistíte, že se takhle necítíte sami. Teď se podobně cítí hodně z nás. Nebýt vždycky šťastný je totiž normální. Mluvte se svými blízkými i pokud jste šťastní a spokojení. Třeba mají problémy oni a nechtějí vám být na obtíž. Zvedne jim to náladu a udělá radost. Možná i zachrání život.

Nad tím, co bude po covidu, se vznáší jeden velký otazník. Některým se uleví, na jiné dopadnou důsledky krize. Ale věřím tomu, že když spolu začneme otevřeně mluvit, tak pro nás bude cesta na konec krize snazší. A na konci si budeme blíž. Společně to zvládneme, věřím tomu.