Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Nejhorší – nejlepší rok aneb Covid-19 z pohledu výměnných studentů

Anežka Doubravová, http://www.krestanskegymnazium.cz/

Rok 2020 je označován za „nejhorší rok našich životů“. Pro některé měl ale být jedním z těch nejlepších. Rušily se svatby, dovolené a mnozí neměli možnost vidět novorozená vnoučata, synovce, neteře či jiné příbuzné. A také byli ti, kteří měli trávit celý školní rok 2019/20 na studentské výměně v zahraničí, měl to být nejlepší rok jejich života, to jim alespoň bylo slibováno měsíce před opuštěním rodné země. Prvního půl roku to byla pravda. Poté se začaly čím dál častěji objevovat zprávy o novém viru v Číně, prvním nakaženém člověku v Evropě, poté v USA, prvních úmrtích, prvních protikoronavirových opatřeních, uzavírání škol, letišť a hranic. Všechno se odehrávalo během pár týdnů, v perspektivě některých, i pouhých dnů.

Příběhy jednotlivců se liší, některým jeden den zavřeli školu a den poté nařídili rychle si sbalit, posadili je na letadlo a přepravili zpět domů, před potenciálním uzavřením hranic. Jiné naopak donutili zůstat v zemi pobytu déle a znemožnili návrat. Kdo nad nimi měl moc? Organizátoři, kteří se řídili státními nařízeními a vlastním uvážením.

Pokud jste někdy přišli do styku s výměnným studentem, jistě byste mi dali za pravdu, že ať je jeho či její osobnost jakákoliv, možnost absolvovat výměnný program je pro něj splněným snem, jsou připraveni na kulturní a jazykové rozdíly a řešení všemožných problémů a zádrhelů, které by se mohly naskytnout. O světové pandemii se ale pravděpodobně žádnému z nich nezdálo ani v tom nejdivočejším snu.

Výměna je i během normální situace něco navíc, tedy by nebylo správné její předčasné ukončení nebo neplánovaný průběh považovat za největší tragédii roku 2020. Avšak pro tyto mladé lidi ve věku mezi 15 a 19 lety, procházející tím počátečním strachem z neznáma, tisíce kilometrů daleko od rodin a přátel, nebo naopak náhlým odtrhnutím od všeho co se naučili během předcházejících pár měsíců milovat, bez možnosti rozloučení, se jednalo o pravděpodobně ten nejtěžší zážitek jejich života, který nikdo z jejich okolí nepochopí.

Jedná se o netradiční náhled na celou situaci, každý z nás vnímá spíše vlastní problémy a nepohodlí. Proto jsem se rozhodla výměnným studenům z různých zemí světa položit jednu otázku: Jak korona změnila tvou výměnu? 

Jejich příběhy jsou jedinečné, a přestože se nejedná o žhavý problém této doby, jejich vyspělý a převážně pozitivní náhled na situaci, která je osobně připravila o zkušenosti, které nikdy nebudou mít šanci získat zpět, může být inspirací nám všem.

Jana (Česko)

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Když jsem byla na Floridě ve městě Crystal River, kde jsem trávila svoji roční výměnu, ve škole nám 11. března řekli, že budeme mít dvoutýdenní jarní prázdniny (normálně trvají týden) kvůli koroně. Vtipné je, že to už bude rok. Můj Rotary klub (organizace přes kterou cestovala) nám dal na výběr, mohli jsme zůstat, ale zároveň byly ochotni nám pomoct dostat se domů. Rozhodla jsem se vydržet, jelikož jsem nebyla schopna odjet dříve. Loučit se tak narychlo s mými kamarády a s mojí “druhou” rodinou prostě nešlo. A když se na to dívám zpátky za nic bych to neměnila. I když jsme měli chvíli lockdown a všichni jsme se báli co se bude dít, užili jsme si to. Přes všechny překážky jsem nasbírala spoustu zážitků, které bych jinak nezažila. Nakonec jsem z Floridy odlétala až 16. července, protože se mi třikrát zrušil let. Ale alespoň jsem se díky koroně naučila jednat v jiných situacích a moje výměna byla extrémně originální. Můj rok na Floridě byl zatím nejlepší rok v mém životě.

Sanoor (USA)

Poprvé se mě a mých přátel, kteří byli také na výměně, covid dotknul, když jsme byli na týdenním lyžařském kurzu na Slovensku. Čtvrtý den našeho pobytu se rezort, kde jsme přebývali, zavřel kvůli zrychlujícímu se šíření viru. Museli jsme se vrátit zpět do Česka přes Polsko, protože Slovenské hranice byly zavřené. Následovala několikaměsíční karanténa s rodinou, u které jsem žil. Nemohl jsem cestovat po Česku a už vůbec ne do jiných zemí Evropy. Ani v rámci města, ve kterém jsem žil (Praha), nebylo možné kamkoliv jet. Přestože jsem nebyl donucen se vrátit předčasně, moji přátelé a rodina v USA se o mě velmi báli. Rozhodl jsem se zůstat v Česku až do června, jelikož jsem věděl, že v budoucnosti by bylo velmi těžké se tam vrátit (v čemž jsem se nemýlil).

Vittoria (Itálie)

Moje výměna byla na začátku hodně těžká a nešla podle plánu v mnoha ohledech. Když začal nový rok, všechno se pro mě otočilo k lepšímu. Měla jsem pár blízkých přátel a na začátku března jsem byla pozvaná na první narozeninovou oslavu. Někomu by se to mohlo znát nevýznamné, ale pro mě to byl velký úspěch. Bohužel 15. března se moje škola zavřela a nemohla jsem se s nikým vídat. Rodina, s kterou jsem žila, byla již od začátku velmi opatrná a dovolili mi se vidět jen s jednou mou kamarádkou, která byla také výměnnou studentkou a s nikým kromě mě se nesetkávala. Za nic na světě jsem nechtěla odjet předčasně, jelikož se mi zrovna začalo dařit. Ta jediná kamarádka, s kterou jsem měla povolený styk, to viděla jinak a výměnu ukončila. Později jsem dospěla ke stejnému rozhodnutí, nemělo smysl doufat, že se situace zlepší, vhledem k tomu, jak se šíření viru stupňovalo. Už v dobu, kdy jsem odlétala byla velmi omezená nabídka letů. V tu dobu jsem byla naštvaná, o tolik jsem přišla, poté co jsem byla prvních několik měsíců na výměně nešťastná a překonávala jsem spoustu překážek, jsem se musela všeho vzdát. Teď zpětně jsem vděčná za všechno, co se stalo. Věřím, že to byl osud. Nemohla jsem prožít tu nejlepší část, ale stejně jsem vděčná za vše, co přišlo předtím.

Amelia (Argentina)

Musela jsem se do Argentiny vrátit o tři měsíce předčasně. V červenci jsem měla jet na trip po západním USA a poté odlétat, místo toho jsem byla nucena odletět 18. dubna. V té době byly hranice Argentiny uzavřené a musela jsem čekat měsíc na volný let. Odlet byl dost složitý, nejen kvůli pandemii, ale také protože jsem musela opustit svou americkou rodinu, přátele a celý nově vybudovaný život. Neměla jsem ani šanci se rozloučit. Ještě stále se snažím adaptovat zpět, není to snadné, jelikož jsem neměla pořádné zakončení. Navždy mi bude chybět můj americký život, hlavně ti lidé, kteří do něj patřili.

Sarah (Nizozemsko)

Já jsem se rozhodla zůstat na Floridě, kde jsem svou výměnu trávila. Měla jsem možnost vrátit se do Nizozemska, ale moji rodiče nechali to rozhodnutí na mě. Mohla jsem se nudit v domě, kde jsem žila již 15 let, nebo zůstat déle ve svém novém domově, kam nevím, kdy budu mít možnost se vrátit. Byla to pro mě jasná volba. Rodina, s kterou jsem žila, se viru dost bála, takže jsem toho nemohla moc dělat. V květnu mám narozeniny a opravdu jsem je chtěla oslavit, tak jsem se na poslední dva týdny výměny odstěhovala zpět k rodině, kde jsem žila první část výměny (měli jsme jich více). Díky tomu jsem mohla oslavit své narozeniny alespoň s pár přáteli, které bych jinak už neviděla. Snažila jsem se vytěžit maximum z celé situace a jsem vděčná za celou zkušenost a za lidi, které jsem potkala.

Alba (Švédsko)

Byla jsem donucena vrátit se z výměny předčasně, tedy jednalo se částečně o mé rozhodnutí, ale částečně bylo mimo mou kontrolu. Jsem vděčná za šanci výměnu zažít a je mi líto, že jsem nemohla zůstat déle. Slyšela jsem od mnoha lidí, že během posledních tří měsíců se nově získaná přátelství nejvíce prohlubují a o to jsem přišla. Zrovna jsem se do toho pořádně dostala, měla kamarády a nový život. Korona to bez varování ukončila. To mě mrzí nejvíc, nejlepší část měla být ještě přede mnou. Na druhou stranu pro mě bylo dobré vrátit se do Švédska, kde jsem mohla být v pohodlí a bezpečí se svou rodinou a přáteli. Celkově to byla skvělá zkušenost, kterou nikdy nezapomenu.