Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Můžeme Čapka přesvědčit o naší nebojácnosti?

Anna Krupková, https://www.skolaeupraha.cz/

Už je to tak dávno, co jsem seděla ve školní lavici, že po mně nemůžete chtít si na něco vzpomenout. To je, jako když zpovídám babičku, taky si nic nepamatuje. Jedna věc mi ale utkvěla v paměti, a to, jak se moje spolužačka vytasila s knihou Bílá nemoc od Čapka. Plná nadšení, že konečně začala číst maturitní četbu. Mou poznámku, že se mi zdá knížka tenká, potvrdila pak naše češtinářka. Z té vyzáblé knihy jako Twiggy se vyklubala zkrácená verze celého příběhu.

To nic ale nemění na tom, že zápletka zůstala stejná. A čím rychleji se blíží roční výročí našeho distančního studia, nemohu si pomoct, ale říkám si, zda nebyl Karel Čapek taková kartářka nebo přímo věštkyně. Ne ten typ, na který koukáte ve tři hodiny ráno v televizi, protože nic jiného k mání není a vy nemůžete spát, ale ten typ, který předběhne svou dobu a do nacistické doby zařadí téma, které hýbe světem, jež je o téměř 90 let mladší. Čapek zakončí dílo krutou realitou, válka pokračuje.

Lék bychom měli a nemá ho pouze jedna osoba, alespoň v tom se lišíme od literárního díla. Někdo z vás se teď může ptát, co asi doba covidu změní. Důležitější je však nejprve zmínit, co už změnila. Věřím, že nejsem jediná, která si od loňského jara začala všímat přeplněných parků rádoby sportovci. Dělí se na několik kategorií, které postupně přibývají s prodlužujícím se lockdownem. Přeživší všech jsou matky s kočárem, ve kterém vezou svého neklidného potomka. Úplným jejich protikladem jsou sezónní běžkyně, jež si na jaro koupily novou sportovní soupravu, která jim ale opět bude brzy ležet ve skříni ladem. Takových kategorií je spousta, sami do nějaké patříme, ale jedna z nedávných, která posílila ve svých řadách, jsou děti vyhnané rodiči. Spousta hodin u počítače se podle rodičů ukázala na váze jejich ratolestí, a tak je vyhnali ven na čerstvý vzduch. Jak dlouho to všem vydrží, to je nejasné, snad do konce všech restrikcí.

Po dětech na řadu přichází teenageři a mladí dospělí, kteří rozhodně nesportují na příkaz rodičů. Situace je však donutila změnit místa jejich běžných potulek. Je tedy možné, že na ně narazíte v parku na lavičce, až poběžíte kolem. Mládež se k převratné změně ale nedostane, protože celou dobu vyčkává na otevření nákupních center, kde mají jistě lepší posezení než v parku. Vypadá to však, že většině vyhovuje distanční výuka a určitě by ji uvítali i v kombinaci s denním studiem, které jsme do nedávné doby znali. A tak se ptám, vládo, je to v našich silách? Přeci bychom mohli využít covid události v náš prospěch a zjistit, že ne všechny staré zaběhlé pořádky musí zůstat navěky věků a jsou nejlepší. Moji vrstevníci to již zjistili, teď stačí přesvědčit zbytek, který si myslí, že celé dny nemáme do čeho píchnout, a jen tak se poflakujeme doma.

A posledním, avšak ne méně důležitým, bodem je budoucnost naší republiky. Samostatnost si naši předci tvrdě vybojovali a čeština vytrpěla víc než kdokoliv z nás. Nemyslím si, že musíme čekat na vysvobození někým třetím. Protože žádná pomoc v nejbližší době nepřijde. Všechny státy mají nejvíce starostí samy se sebou a na malou zemičku ve středu nikdo nikdy nebral moc ohledů. Nelze nás ani brát vážně, když naši představitelé jsou tak okatě penězi a mocí posedlí. Nemusí dojít k bezprostřední válce, na to jsme snad již dostatečně vyspělá země, ale schyluje se k utlačování našich základních práv a svobod.

A v tom nejčernějším scénáři nechci zažít, až nebudu moc studovat kvůli svému původu. Nechci zažít, až mi otce pošlou do lágru. A nakonec nechci zažít, že se budu muset po letech dožadovat toho, co mi právem patří. Cítím jakousi povinnost připomenout, že čtení povznáší duši a učí nás, co bychom mohli udělat lépe. Můžeme Čapka přesvědčit o naší nebojácnosti?