Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Tragikomedie anebo co nám covid dal a vzal

Daniela Stachová, https://gymnazium-opatov.cz/

I kdyby Betty MacDonaldová pandemii použila jako námět pro její další autobiografickou knihu, zřejmě by nepřinesla takovou vlnu komentářů jako jednání vlády ohledně koronavirových opatření. A i když tato legendární spisovatelka ukázala, že kdokoli může dělat cokoli, tato doba nám v některých případech dokazuje pravý opak.

Uplynul rok. Opravdu je to již rok od chvíle, kdy jsme si doma šili vlastní roušky a nyní je můžeme použít maximálně jako hadr na podlahu. Neuvěřitelné, že? Jeden případ, dva, tři, deset a najednou jsme na několika tisících. Titul „best in covid“ vlastníme oprávněně. Množství změn, které nastaly za tento rok, je zkrátka enormní. Můžeme se takhle vůbec vrátit k našim běžným životům nebo je „tohle“ náš běžný život?

Nic jako normální život již neexistuje. Lidé se začali upínat na radost z maličkostí, protože kariérní růst či nalezení partnera jsou v téhle době obtížným cílem. Jsme jako mravenci, kteří žijí v obavách ze zašlápnutí. Jsme oproti pandemii maličcí. Všichni prahneme po konci tohoto období ve znaku smrti, utrpení, strachu a úzkosti. Ideální doba možná tak pro expresionisty. Celý svět utrpěl ošklivou ránu, kterou se nedaří léčit. Někde pomohla velká náplast, kterou pro jistotu nestrhli, aby se rána znovu neotevřela. U nás se spíše dokola loupe stroupek, který za sebou pomalu, ale jistě zanechává jizvu. Ano, tak bych nazvala působení naší vlády… Postupně se k nám dostávají vlny ekonomické a sociální krize. Mentální zdraví lidí upadá a situace se nelepší.

Avšak největší roli v této tragikomedii hrajeme nakonec my, lidé. Je čistě na nás, zda budeme šít roušky či Davidovy hvězdy. Budeme se řídit psem či budeme naslouchat radám odborníků. Jaké si to uděláme, takové to máme. Myslím, že si hrůzu pandemie uvědomují všichni, zůstává však otázkou, zdali se v nás skrývá alespoň nějaké množství lidskosti. Tuhle dobu nepřekonáme jako jednotlivci, cíl máme všichni stejný. Teď je jen na každém z nás, jak se k tomu postaví.

Momentálně nikdo nehraje na světě větší či menší roli. Všichni se v tom topíme spolu, tak ukažme, že také umíme plavat. Jenom tak totiž budeme moct za několik let svým dětem vyprávět o covidu-19 tak, jak nám vypráví rodiče o uhelných prázdninách… S rozdílem několika milionů mrtvých a více než 365 dní.