Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Naše demokracie je velmi velmi křehká

Gabriela Tomečková, http://www.gys.cz/

Jak se změní život po koronaviru?

Coronavirus, Sars - CoV - 2, covid 19.

Ať tomu říkáme jakkoli, všichni myslíme na to stejné. Nemoc, která nám všem zamávala se životy, a se kterou navždy odešly dva miliony lidských životů. Šťastnější z nás jen vyhodila z denního rytmu, těm méně šťastným převrátila život vzhůru nohama. V březnu uplyne rok od doby, kdy světová zdravotnická organizace vyhlásila pandemii. Co nám tento rok dal a jak bude svět vypadat po koronaviru?

Myslím, že to pro nás byla (a stále je) zkouška. Zkouška našeho zdravotnictví, školství, médií a celkově naší společnosti. Pandemie poukázala jen na to, co bylo dávno zřejmé, však nikým neřešené. Naše zdravotnictví se školstvím jsou zastaralé. Sestřiček je málo, stejně jako učitelů. Mezi námi jsou stále lidé, kteří už bez jedné měsíční výplaty nevyžijí. Podléháme dezinformacím až do takové míry, že si dokážeme připnout Davidovu hvězdu a pokládat se za Židy v 2. světové válce. Proč? Nikomu přeci nebylo zabaveno kolo nebo rádio a především nikdo není násilím stěhován dobytčákem do koncentračního tábora.

Politikům a lidem, kteří nás mají vést, mnoho lidí nevěří. Nerespektujeme jejich doporučení a nařízení. Naše demokracie je velmi velmi křehká.

Pro mě - studentku gymnázia - je to doba plná zvratů a hlídání deadlinů. Téměř celý rok jsem nebyla ve škole. O to horší je vědomí, že za pouhý rok budu podávat přihlášku na vysokou školu. Distanční výuka bohužel nenahradí výuku ve škole. Nikdo tedy nevíme jak na tom jsme vzhledem k svým vrstevníkům, protože obsah výuky se na školách diametrálně liší.

Také nám chybí kolektiv, společné vzpomínky, protože osobní kontakt se spolužáky a kamarády je k nezaplacení, stejně jako chození na jakékoliv kulturní akce. Jediná výhoda je ta, že máme čas na vlastní zájmy a aktivity. Ty se sice neznámkují, ale netrávíme hodiny nad zbytečnými věcmi, které nám v životě k ničemu nebudou.

Chtě nechtě budoucnost našeho národa je v našich rukou. V mladé, stále tak nevzdělané generaci. I přesto bych nebyla tak skeptická. Díky této krizi vzbudilo školství velkou pozornost. Rodiče se dozvěděli, co se jejich děti ve skutečnosti učí, či spíše neučí. Proto doufám, že v příštích letech uvidíme zásadní změnu.

Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Tato situace tedy nabídne mnoho pozitiv. Čeká nás obrovský rozvoj v řadě technologií v medicíně či službách. Firmy začnou více využívat home office. Celkově se budeme snažit zabránit nechtěným kontaktům, ať už na letištích, čekárnách nebo nádražích. Víc schůzek se přesune do virtuálního světa. Doufám, že si začneme vážit lidí, kteří nepracují “jen” pro peníze. Lidí, co pracují v neziskovém sektoru, nebo těch, co si založili živnost jako srdeční záležitost než jen továrnu na zisk.

Další pozitivum je, že se většina obyvatel (a sociální sítě jsou tomu důkazem), naučila péct kváskový chleba a zrekonstruovat půlku bytu. Zdá se, jakoby se většina párů v ČR zasnoubila nebo čeká dítě, ostatní se alespoň naučili stojku na hlavě. Lidé se stali mnohem samostatnějšími a pomáhali, kde se dalo.

Největší změna však proběhla v nás. Pandemie dopřála většině z nás čas. Čas na věci, kterým jsme se roky vyhýbali. Tak potřebný čas na přemýšlení, o sobě nebo o tom, jestli nás opravdu baví to, co děláme osm hodin denně.

Čas na přemýšlení o hlubších tématech o tom, jak moc jsme najednou upnutí na věci, které se nedají koupit - na své blízké a na zdraví naší rodiny. Také jsme si konečně udělali čas jít ven. Jen tak, ne za kulturou ani za prací. Ale do lesů a hájů. Ať pro nás “rok pandemie” byl jakýkoliv, rozhodně nám změnil pohled na svět. A na nás taky.