Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Současná pandemie je něco, s čím jsme se doposud ještě nesetkali

Jakub Kut, gbl.cz

Virus SARS-CoV-2 a onemocnění Covid-19 je mezi námi už déle než rok. V roce 2020 se odehrála řada historicky důležitých událostí a často bychom až nevěřícně kroutili hlavou nad tím, co všechno se za tu dobu stalo. Například velké požáry v Austrálii, odchod Velké Británie z Evropské unie, rasové nepokoje ve Spojených státech, protesty v Bělorusku, otrava opozičníka Alexeje Navalného, která odstartovala velké demonstrace v Rusku, rekordní výkyvy cen akcií na světových burzách, podepsání mírové dohody mezi Izraelem a Spojenými Arabskými emiráty, atentát na íránského generála Kásema Sulejmáního, válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem, řada teroristických útoků v Evropě nebo vtržení amerických aktivistů do kapitolu.

Nic z toho se však nezapíše do historie tak jako již zmíněná současná pandemie. Obecně koronaviry nám jsou známy teprve několik let. Proto o nich víme jen velmi málo a různé dohady o tom, co nás bude čekat v budoucnu, jsou z velké části jen spekulace, se kterými můžeme a nemusíme souhlasit.

Na začátku krize se začaly objevovat názory, že jsme se s takovouto pandemií setkali už opakovaně, díky čemuž víme, co bude nadcházet. A proto bychom měli mít jasný plán, co dělat. Já jsem se pokusil najít několik obdobně ničivých epidemií a pandemií, které by se vyrovnaly současné koronavirové krizi, abychom se přesvědčili, zda je toto tvrzení pravdivé a mohli jsme být předem připraveni, nebo je scestné a jedná se o neoprávněnou kritiku.

První, co Vás možná napadne při označení epidemie, jsou morové epidemie. Ovšem lidstvo zažilo již řadu morových epidemií, které měly různé počty obětí, různé dopady na společnost a mnohdy spolu vůbec nesouvisely. Takže tvrzení „porovnávání Covidu-19 s morem“ je dosti nepřesné, ale spíše naráží na problematiku tohoto pojmu, který se v moderním jazyce už nepoužívá.

Mor je správně obecné označení pro závažné infekční onemocnění s drtivým dopadem na společnost. Dnes by se tak dala nazvat pandemie Španělské chřipky, AIDS nebo i současná pandemie Covidu-19. Často je ale také zaměňován s názvem Černá smrt, což je dost možná pro čtenáře či posluchače kratší a pocitově výraznější – přece jen, když si nahlas řeknete „mor“, tak to zní mnohem děsivěji než „Černá smrt“ – ale i v kontextu může být toto použití dosti zavádějící. Důvod, proč ho i dnes lidé zaměňují s Černou smrtí lidstva, je prostý. Ve středověku, kdy tento pojem vznikl, se kvůli neznalosti nemocí označovala jako mor spousta různých onemocnění, přičemž Černá smrt byla jedna z nejrozsáhlejších a nejsmrtonosnějších. Toto chybné označení se poté vžilo ve společnosti natolik, že se tento pojem v moderním jazyce už prakticky nevyužívá.

Pokud bychom se tedy zaměřili jen na pandemii Černé smrti, narážíme zde na řadu dalších problémů. Ačkoliv na internetu naleznete spoustu článků a diskusí, porovnávajíc právě onemocnění Covid-19 a Černou smrt, rozdílnost těchto dvou nemocí je na první pohled zjevná a jakékoliv porovnávání je tedy velmi zavádějící. Černá smrt byla nejrozšířenější ve 14. století, kdy ekonomika, znalost nemocí, a především hygienické podmínky byly na úplně jiné úrovni.

Máme k dispozici jen omezené zdroje informací, které mohou být z velké části citově zabarvené. Navíc lidé tuto nemoc zneužívali i jako biologickou zbraň ve vojenských konfliktech a drancování nepřátelských měst, což také vedlo k rozšíření onemocnění do Evropy. Černá smrt existuje i dnes, ale v současné době není zdaleka tak obvyklá a při včasném odhalení nákazy je i léčitelná. Dnes také víme, že se jedná o onemocnění, které způsobuje bakterie Yersinia Pestis, nikoliv nějaký virus. Čili rozdíly mezi těmito pandemiemi jsou obrovské a posuzování vývoje koronavirové krize na základě tohoto porovnání by bylo zbytečné a nějaké závěry zcela pravděpodobně mylné.

Ve 20. století nás zasáhla řada epidemií a pandemií, které dosti ovlivnily i další vývoj společnosti. Vše však začalo ještě v 19. století, přesněji v roce 1889. V tom roce se začaly šířit zprávy o nové nemoci, které se poté přezdívalo Ruská chřipka. Odhaduje se, že si tato nemoc vyžádala přibližně jeden milion obětí. Jedná se ale o velmi hrubý předpoklad, jelikož zdrojů o dané nemoci máme minimum. V té době tomu nedávali nijak velkou váhu, nebyl jediný důvod, proč by se měli něčeho obávat. První poznatky o existenci virů se začaly objevovat až o devět let později.

V březnu 1918 se začíná objevovat ve vojenském táboře v Kansasu další nová nemoc. Ze začátku nikdo nic neřešil, protože všechny příznaky nasvědčovaly tomu, že se jedná o běžnou sezónní chřipku. Po pár dnech se ale nakazilo dalších 521 vojáků, z toho 46 už zemřelo. Při nasazení některých nakažených vojáků do boje se nemoc začala šířit po celém světě a započala tak nejničivější pandemie v dějinách lidstva.

Největší záhadou pro doktory byl jednoznačně neobvyklý věkový profil. Na rozdíl od sezónní chřipky, která zabíjí převážně starší lidi s horší imunitou, tato nemoc vraždila nejvíce lidi mladé, od dvaceti do čtyřiceti let. Kvůli nezkušenosti doktorů s viry se nedržela žádná karanténa, neexistovalo nic jako protipandemická opatření a ve světě vládnul chaos.

Po rozšíření se této nemoci začalo říkat Španělská chřipka. V Evropě totiž stále probíhala první světová válka a Španělsko bylo jedna z mála zemí, která byla nestranná. Všechny ostatní země veškeré informace o nákaze tajily, neboť by to mohlo podlomit vojenskou propagandu. Takže Španělsko vypadalo, že zvládá onemocnění nejhůře, protože zde platila svoboda tisku beze změny.

Dnes víme, že se oproti běžné chřipce ta Španělská lišila hned v několika ohledech. Nemoc šířil virus zvaný H1N1, který se neusazoval v horních cestách dýchacích, jak je to u sezónní chřipky zvykem, nýbrž přímo v plicích. Tam vyvolával prudkou alergickou reakci, takže paradoxně reagovali hůře ti s lepší imunitou. Dále virus velmi rychle mutoval, což velmi zvýšilo jeho nakažlivost. Španělská chřipka si během dvou let vyžádala 40 až 100 milionů obětí. Nemoc se několikrát v historii vrátila ve svých zmutovaných verzích, což vyvolalo další epidemie jako například Asijská chřipka nebo Hongkongská chřipka, avšak žádná z nich se především díky účinnosti léků na sezónní chřipku ani zdaleka nevyrovnala té v letech 1918 až 1920. V roce 2009 se objevila Mexická chřipka, která byla velmi podobná té Španělské. Avšak díky lepší připravenosti světa se jí povedlo překonat již během jednoho roku a vyžádala si několik desítek až stovek tisíc obětí.

Zde už lze zaznamenat nějaké podobnosti se současnou situací. Například by se onemocnění SARS, způsobující virus SARS-CoV, které si v roce 2002 vyžádalo jen několik stovek obětí, dalo vnímat jako ekvivalent Ruské chřipky, která byla pomyslným varovným výstřelem před krveprolitím. Rozhodně to však nelze brát jako důkaz, že jsme mohli s příchodem pandemie Covidu-19 počítat.

Lidstvu je dnes známo přes 6 500 různých virů, přičemž každý z nich má řadu svých mutací. Navíc je skoro jisté, že většina virů je lidskému světu ještě stále skryta. Kupříkladu koronaviry byly objeveny teprve nedávno právě díky příchodu onemocnění SARS. Abychom byly schopni předpovídat budoucí pandemie, museli bychom zcela logicky neustále sledovat přirozený vývoj všech virů na zemi, což je alespoň v dnešním světě nemožné.

Spíše by se dalo poukázat na fakt, že i po ústupu Španělské chřipky se nemoc v průběhu století vracela ve zmutovaných variantách. To by mohlo znamenat, že se podobně jako v případě chřipky budeme muset naučit koronavirus léčit nebo se mu bránit, popřípadě se s ním naučit žít. Dále z toho můžeme vyčíst, že v budoucnu bude hodně záležet na mutacích viru SARS-CoV-2. Nám je dnes už známa tzv. Britská a Jihoafrická mutace, které jsou podle současných zdrojů především nakažlivější. To, jestli vakcína na tyto mutace zabírá, není z dnešních informací možné vyčíst. Ale můžeme si být jisti, že to bude mít zásadní dopad na další vývoj pandemie.

Podrobnější rozbor chřipkových epidemií z 20. století by byl ale opět zavádějící. V případě Španělské chřipky zde můžeme vidět dobové podněty, které měly zásadní vliv na celý vývoj pandemie. Jak již bylo zmíněno, v době, kdy započala Španělská chřipka, byla v Evropě první světová válka stále v plném proudu, což nejen že zavinilo tak agresivní šíření nemoci, ale zároveň oproti dnešku spolu země nespolupracovaly a nepředávaly si žádné informace. Zároveň zdravotnictví i znalost virů se teprve vyvíjely, takže na nějaké vakcíny v té době neměl nikdo ani pomyšlení. I kdybychom se chtěli zaměřit pouze na dopady této pandemie, tak jsou zde značné rozdíly. 

V letech 1918 až 1920 žádná protipandemická opatření neexistovala, takže ji spíše můžeme brát jako odstrašující případ toho, co by se dělo, kdybychom žádná opatření neměli. Veškeré důsledky pandemie byly především způsobeny úbytkem velké části populace. Naopak dnes při pandemii máme velmi přísná opatření, která sice zabraňují velké části úmrtí, ale v budoucnu budou mít velké dopady na světovou ekonomiku, což pravděpodobně vyústí až v ekonomickou krizi. Ostatní pandemie se odehrály až po Španělské chřipce, tudíž lidé na ně byli už připravenější. Navíc na každou další mutaci účinkovaly léky na sezónní chřipku, takže bránění se vůči této nemoci bylo o to snazší.

Na první pohled se tedy může zdát, že Covid-19 je něco, co jsme už v minulosti zažili, což ale není tak úplně pravda. Hlavní rozdíl mezi současnou koronavirovou krizí a jakoukoliv jinou pandemií z minulosti je především v rozsahu pandemie a fakt, že se ji pokoušíme kontrolovaně bránit. Tudíž zde můžeme říci, že současná pandemie je něco, s čím jsme se doposud ještě nesetkali.