Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Naše těla potřebují vakcínu, potřebují bojovat proti virům

Kamila Steinová, http://www.gbn.cz/

Co přinese Covid?

Je středa 11. března roku 2020. Sedím v učebně češtiny, píšu zápisky do sešitu a přemýšlím nad hrůzostrašnou hodinou chemie. „Nechci, aby zkoušela,“ pomyslím si a tupě zírám na tabuli přede mnou. „Hlášení školního rozhlasu,“ rozezní se třídou zvučný hlas pana ředitele. „Prosím všechny zaměstnance školy, aby se neprodleně dostavili do sborovny. Děkuji.“ 

Moji spolužáci pozvednou koutky úst do nepatrného úsměvu. Tušíme, co se možná děje. O přestávce k nám přiskotačí naše třídní a říká, že kvůli zákeřné nemoci jménem koronavirus zůstaneme doma do konce týdne. Nedokážete si představit naše nadšení. „Máme prázdniny, pecka!“ radovali se všichni okolo. Nikdo toho dne však netušil, že se prázdniny protáhnou o trochu déle.

Koronavirus přinesl mnoho změn. Školy fungují formou distanční výuky, lidé pracují z domova a vláda dělá zmatky. Dobře, uznávám, že kdybych byla třeba taková ministryně zdravotnictví, situaci bych nezvládla o moc lépe. Neměnila bych ale vládní rozhodnutí ze dne na den, nemátla celou lidskou populaci a snažila se vymyslet nejlepší možné řešení. Proti rouškám a respirátorům nic nemám, musíme chránit před nemocí sebe i ostatní.

Vzpomínáte si, jak jste se v první vlně koronaviru fotili s rouškami na obličejích? Jak vám tohle přišlo strašně cool a trendy? Nyní na tom nenaháníte lajky. Vy proti tomu demonstrujete. No jo, všechny trendy skončí jednou v odpadu, že? Takhle totiž svět funguje.

Někdo s přehnaným ublížením rád vykřikuje, že jsme ztratili svobodu. Vzpomeňme si ovšem na druhou světovou válku. Na Židy, kteří skončili v koncentračních táborech. Na lidi, co za svůj krátký život prožili dlouhá a nekončící muka. Na ty, co svobodu opravdu postrádali. Nehrajme si na chudinky. Žijeme si jako prasata v žitě.

Online výuka dělá studentům spíše potíže. Nezvládají úkoly a probíranou látku. Mně osobně distanční výuka nevadí. Naopak, jsem za ni vděčná. Mohu pracovat kdykoli, látku chápu více než ve škole, vstávám později a stíhám věci, jež bych za normálních okolností nestíhala. Můj brácha je též nadšený. Ve škole se chová jako neviňátko, kdežto doma při online výuce se mění v démona. 

„Teď otevřu aplikaci Malování a napíšu vám příklad,“ říká jejich učitelka. Brácha vždy zbystří, uchopí pevně myš do ruky a začmárá celou počítačovou plochu. „Děláte si fakt už srandu?!“ soptí rozezlená učitelka. S bráškou jsme stejně toho názoru, že zlost jen předstírá, aby ostatní žáčky vystrašila. Zatím se jí to moc nevede.

Já také nejsem žádný andílek. Nedávno nás profesorka na zeměpis zkoušela a vyvolala právě mě. Nechtěla jsem být zkoušená, tudíž jsem zapnula mikrofon a spolu s ním i píseň Brutal Death Metal. „Kamile to dneska asi zlobí,“ okomentovala situaci jednoduše profesorka a tasila někoho jiného. Takto rychle a účinně se vyhnete zkoušení. Jak prosté. Paní profesorko, jestli náhodou narazíte na tento článek, srdečně vás zdravím.

Spousta rodin postrádá peníze a nezvládá nekonečný řev uslintaných dětí. Pro ně je covid utrpením. Počítají každou korunu, nemohou si skoro dovolit ani dezert po skromném obědu. Právě tyto bytosti potřebují pomoc, ne nějaký ufňukaný a sebelítostivý dědula, který zbrunátní, jestliže najde v ledničce o jedno pivo méně. Chudý člověk váží si maličkostí, boháč i přes přepych a komfort neustále hudruje na všelijaké nedokonalosti.

V dnešní době existuje nespočet možností, jak zabít čas. Nicméně lidé se zřejmě neumí řádně zabavit. Narazila jsem na několik rozhovorů, kde nejběžnější slovo bylo NUDA. Nechápu. Já si kupříkladu čtu, píšu články, hraji šachy atd. Zkrátka nezažívám nudné chvíle. Více jak polovina pozemšťanů skončí na telefonu či jiné elektronice. 

„Nejlepší řešení, jak si urychlit čas, je sledovat instastories nebo videa na YouTube,“ četla jsem v jednom článku. Nenapadlo vás někdy uchopit knihu a přečíst si o něčem zajímavém? „V karanténě se neskutečně nudím, nevím, co dělat,“ přečetla jsem si jinde. Lidi, proboha! Otevřete oči! Virtuální svět nenahradí realitu. Běžte na krátkou procházku, nadechněte se čerstvého vzduchu. Já sama tedy nemám co říkat, protože místo osvěžující procházky raději otevřu okno, vykouknu ven, zamžourám a rychle okno zase zavřu. Jsem líná chodit. Posezení u dřevěného stolku s rozepsaným článkem a okousanou tužkou mi přijde milejší.

Každá špatná věc má ovšem i své kladné stránky, což platí i u covidu. Myslím, že hodně lidiček si uvědomilo, že očkování proti vážným nemocem je důležité. Naše těla potřebují vakcínu, potřebují bojovat proti virům.

Díky koronaviru začali někteří lidé chápat pravou hodnotu peněz a museli se smířit s tím, že nemohou jít tam, kam se jim zachce. Kdyby COVID 19 nenapadl planetu Zemi a nebyla by karanténa, nezahrála bych si online šachové Mistrovství Evropy, nevymyslela tolik básniček a dostala s velkou pravděpodobností horší vysvědčení.

Na přelomu května a června roku 2020 jsme do školy měli napsat sloh o koronaviru. Přikládám úryvek z mé úvahy:

Větřili jsme, že to bude mít co dočinění se zákeřnou nemocí, jež obletěla česká i světová média více než Zemanovy „slavné“ vtipy. O čem mluvím? No přeci o koronaviru! Už dva měsíce nenavštěvujeme školu. A popravdě řečeno mi to nevadí. Jsem ráda, že mohu trávit svůj čas s knihami a plyšáky, kteří jsou pro mě lepšími společníky než kolektiv. Plyšáci vás netáhnou do obchodů, nechtějí s vámi na párty a především nemluví. Knihy vás zatáhnou do zábavnějšího a lepšího světa. 

Lidé jsou však pravý opak. Nemůžete je zaklapnout jako knížku a založit do knihovny, jakmile vás jejich vyprávění nebaví. Doma nejsem nikým rušena, dělám práci podle vlastního tempa a mohu se plně soustředit na přípravu na přijímací zkoušky. I když mám spoustu přátel, nejsem na nich nijak závislá, abych je musela vidět každý den. Koronavirus se stal nejpopulárnější věcí ze strany redaktorů. Někdo psal pravdivé události, jiní se rozepsali o bulvárech, které většina čtenářů uvítá více než samotná fakta. A co vláda? Jak řeší situaci? Podle mě špatně. Slibuje a slibuje a plýtvá slovy. Nemůžu ale popřít, že některá rozhodnutí udělala dobře. Sama bych v této situaci neučinila nic k užitku a strhla by se na mě lavina kritiky více než na současnou vládu. Uvědomuji si, že už to je hodně únavné. Unavení jsme všichni. Z toho, co se okolo nás děje. Studenti posledních ročníků středních škol budou skládat maturity, deváťáci zkoušky. My z devítek máme jen jednu šanci. Jeden test se rovná jednomu výsledku pro obě školy, kam se hlásíme. Bude to boj.

O prázdninách udělala vláda zásadní chybu. Povolila tábory a rozvolnila opatření. Babiš a spol. se unáhlili. Nepomysleli na důsledky, chtěli, aby prázdniny proběhly v pořádku a bez omezení.

Otázkou zůstává, co se přihodí, až covid zmizí. Budeme žít stejným stereotypním životem jako předtím? Určitě ne. Studenti přijdou do škol s prázdnou hlavou, ekonomika na tom bude hrozně, zdravotníci pocítí vyčerpání a únavu. My to ale zvládneme. Naše generace se musí postarat o bezpečí a rozkvět Země. Vy, co se chcete stát v budoucnu influencery a youtubery; berte natáčení videí a postování fotek na Instagram jako koníček, ne jako práci. Potřebujeme vědce, dělníky, zdravotníky. Tito lidé si zaslouží světové uznání. Bez nich bychom nedokázali pořádně žít. Važme si jich.

Svět upadá do prohnilé černé díry. Přestaňte řešit jiné lidské rasy, lajky, odběratele, vzhled apod. Upřete zrak ke hvězdám. Tam na nás čeká budoucnost. A jen my o ní rozhodneme svými skutky a činy. Jen my rozhodneme o osudu lidské civilizace.