Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


O krok zpět

Lucie Buršová, https://www.skolaeupraha.cz/

Ačkoli se v době pandemie každý den setkáváme s názory různých odborníků, politiků a zdravotníků, nikdo se nezaměřil na názory studentů. Těch, kteří jsou nejvíce zasaženi dobou a už navždy budou svým dětem vyprávět a rozlišovat na život před covidovou pandemií a po ní.

Zrovna se probouzím do stereotypu posledního roku. Vstávám a zapínám online výuku. Jako každý den se ani nepřevléknu z pyžama a sedám k počítači. Každé ráno to samé dokola a stále nekončící proces. Píši tento článek proto, abyste měli představu, jak v této době vypadá běžný den studenta. Vstávám s tím, že se netěším na den. Demotivace ke studiu je větší, než by člověk očekával, a stesk po obyčejných každodenních rituálech studenta je nepopsatelný.

Chybí mi sezení v lavici, ranní dobíhání autobusu a vymýšlení výmluv, proč jdu tentokrát pozdě. Klábosení o hodinách, dokonce i pocit zranitelnosti, když mířím na zkoušení k tabuli. Obyčejné věci se staly neobyčejnými. Každý den se přesvědčuji, že se vše vrátí do starých kolejí. Určitě budu brzy mezi svými vrstevníky tančit do rytmu ve studentských klubech, v létě se potit dva dny na festivalech českých umělců, těšit se na přednášky od odborníků ve škole, o které jsme přišli. Už teď se těším na každý moment vyčerpání ze školy, který jsem nezažila už skoro rok.

Bojím se, že lidstvo ovládnou moderní technologie a staré dobré způsoby vymizí. Všichni jsme zjistili výhody a nevýhody online světa. Objevují se názory, že vše zůstane online, protože pohodlí domova je přece nejlepší. Stoupající úroveň moderních technologií jde nahoru možná rychleji, než bychom si představovali. Nasbírat zkušenosti, prožít je naživo a ne přes monitor, to je to, co nám studentům bude chybět a stěží se k tomu budeme vracet v pozdějších letech. Pandemie mi dala zkušenost, že moderní technologie nemohou nahradit vše. Spoléhat spíše na sebe než technologie by měla být cesta.

Procházím prázdným centrem Prahy a dívám se, jak se vše za poslední rok změnilo. Netroufám si říct, co se bude dít dál. Jedná se jen o moje představy o budoucnosti. Jako student se bojím, že se po pandemii zastaví čas, bude nedostatek pracovních pozic a nedostatek všeho, čeho jsme doposud měli dostatek. Není jisté, zda si vůbec studenti budou moci dovolit možnost samostatného ubytování po studiu. A nebude se doba posouvat spíše zpět než vpřed?

Nedokážu si představit, jak to bude nadále fungovat. Možnosti cestování možná nebudou neomezené. A spousta lidí bude muset změnit zaměstnání, protože vlivem pandemie nebudou schopni si zachovat svou pracovní pozici. Vrátíme se o krok zpět, abychom si uvědomili, že se nemusíme hnát mílovými kroky dopředu?