Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Co s námi vlastně bude

Lucie Drahokoupilová, http://www.mgplzen.cz/

Veškeré dohledatelné zprávy, reportáže a rozhovory týkající se dopadu pandemie jsou převážně o pracujících dospělých, kteří přichází o své příjmy, nebo případně ještě o ohrožené skupině důchodců, ale nikdo se pořádně nezajímá o mladou generaci studentů. O naší budoucnosti se rozhoduje převážně bez nás, nikdo se nás na náš názor pořádně neptá a nikdo na nás nebere moc ohled, a to i přesto, že zájem mladých o politiku za poslední roky rapidně vzrostl. Nechci přehánět ani přehlížet problémy, se kterými se všichni momentálně potýkají, ale tenhle celosvětový zmatek už teď nejvíce ovlivňuje právě nás a i v budoucnu bude mít právě na naši generaci pravděpodobně největší dopad.

Už tomu bude skoro rok, co se naše životy obrátily vzhůru nohama, a my jsme ze dne na den zůstali doma, odkázáni na distanční výuku. Každá ze škol se s tímto úkolem vypořádala po svém, ale za všechny, myslím, mohu říci, že druhé pololetí loňského roku se ani vzdáleně nepodobalo jakékoliv plnohodnotné výuce. V září jsme se (v případě naší školy) vrátili přesně na dva týdny do školních lavic a jako maturantům nám pak byl dopřán ještě jeden měsíc před vánočními prázdninami. Úroveň distanční výuky se ale o poznání vylepšila a klíčové předměty se dokonce téměř přiblížily výuce prezenční.

Co se ale od března minulého roku nezměnilo, je omezený život, kterému musí čelit každý z nás. Vždycky jsme ze všech stran slýchávali, že "nejlepší život je na gymnáziu a následně na vysoké škole", ale my zatím nejlepší léta našich životů trávíme zavření doma. Můžu tu zmínit i protiargument mojí babičky, že máme celý život před sebou a důchodci si nemohou ani užít poslední roky svých životů. Jenže babičko, mně už osmnáct nikdy znovu nebude, a ve stáří tak možná nebudu mít ani pořádně na co vzpomínat.

Možná to mám ještě trochu zveličené tím, že mě letos čeká maturita, jejíž podobu jsme ještě nedávno pořádně neznali, a kterou nám jistě ještě něčím nečekaným ozvláštní. Nenapomáhá tomu ani fakt, že po osmi letech studia se z každé třídy stane tak trochu "rodina", a zvláště pak v posledním ročníku jdou všechny staré hádky stranou, protože si všichni uvědomují, že už to pro nás končí. Ještě pořád mi připadá jako sen, že jsme opravdu přišli úplně o všechno, počínaje sportovním kurzem na konci třetího ročníku, a konče maturitním plesem, který je tradičním zakončením studia na každém gymnáziu. Budeme jediným ročníkem, který nepozná jaké to je, jít si pro šerpu po červeném koberci. Přijdeme tak o zážitky, jenž nám už nikdy nikdo nevynahradí.

Další a mnohem důležitější událost úzce související s maturitou je výběr vysoké školy, jedno z nejdůležitějších rozhodnutí našich životů. Kromě všeho ostatního jsme přišli i o možnost osobní návštěvy budov vysokých škol a konzultace s jejich studenty, což pro některé z nás mohlo být při rozhodování klíčové. Také příprava právě na příjímací zkoušky nebo i samotnou maturitu je mnohem obtížnější, protože stále nikdo přesně neví, kdy a jak budou naše zkoušky z dospělosti probíhat.

Uplynulý rok nám už nikdo nevrátí a ten začínající je stále velice nejasný. Myšlenky, se kterými se každé ráno probouzíme, strach a nejistota, s nimiž čteme a posloucháme nejnovější zprávy, a zážitky posledních dnů nás už navždy ovlivní. Stala se z nás generace "pocovidová", která díky sociálním sítím vázne v komunikaci a možná bude postrádat některé základní vědomosti, ale naproti tomu si začne více vážit volnosti a svobody, jako naši prarodiče po válce nebo rodiče po revoluci. Možná, že v každé době musí přijít nějaká chvíle, která nás donutí přestat brát každý den jako samozřejmost, a i přesto, že jsme přišli opravdu o hodně, tak jsme i něco cenného získali. Získali jsme jedinečnou životní zkušenost.