Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Psychiatři se zblázní

Magdalena Hudečková, https://www.gjkt.cz/

V dnešní době je nutné připomínat si, jak důležití jsou zdravotníci. Bojují za nás všechny, hlavně za ty v nejhorším stavu; za naše fyzické zdraví. Ale teprve nedávno se začalo probírat zdraví duševní, které je neméně důležité.

Poslední rok byl pro všechny velmi náročný a nebyl čas řešit věci jako je vlastní duše (pokud něco takového vůbec existuje). Teď se teprve začíná projevovat, jaká chyba byla odsouvat mysl na druhé – nebo dokonce nižší – místo.

Z přátel se stali známí, z rodinných příslušníků spolubydlící, z bytů a domů bitevní pole. A studenti se zavřeli do svých smradlavých nor.

Dřív bylo pro studenta běžné během výuky potkávat přátele a spolužáky. Teď potkáváme ikony, a ty se mnohdy lidem ani nepodobají. Bylo zvykem si před testem (ruku na srdce – i při testu) vzájemně poradit. Teď nám radí strýček Google a teta Wiki. Není divu, že vzrostla míra dospívajících a mladých lidí, kterým to začíná lézt na mozek.

Puberta je pro vývoj člověka klíčová, a zatímco ostatní generace v tomto období zažívaly první lásky, plesy a budovaly železobetonová kamarádství, současní puberťáci jdou zavření mezi čtyřmi stěnami jenom s počítačem.

Některé věkové skupiny by mohly namítnout, že „to dělají i v normálním stavu a není v tom teď žádný rozdíl“. No, omyl, rozdíl v tom je, a jaký. A taky slýcháme názory jako „študáci mají teď prázdniny“. Tak to je omyl číslo dvě. Prázdniny to nejsou ani náhodou.

Běžný den ve škole má jasně vyhraněné hranice. Ráno budíček, cesta do školy, výuka od osmi ráno do dejme tomu čtyř odpoledne. Následující čas se dá využít pro koníčky, přátele a odpočinek. Teda nepočítaje ty, kteří mají tendenci šprtat i doma. Teď doma šprtají všichni, ať už chtějí, nebo ne. Stírá se hranice mezi vzděláním a zábavou (ano, vzdělání by měla být zábava, ale s takovými optimistickými názory se to nesmí přehánět).

Tohle všechno dohromady přivádí naši generaci k šílenství. Kromě toho, že jsme přišli o kontakt se spolužáky a většinou přátel, jsme doma zavření pouze s rodinou. Rodina je na prvním místě, životní opora za všech okolností a největší milník naší životní cesty. Ale nedělá dobrotu, když je celá rodinka zavřená v jednom bytě nebo domě. Stephen King toto téma v jednom ze svých děl dotáhl do extrému. Takové šílenství, k jakému došlo v kultovním Osvícení, snad nikomu v současné době nehrozí (nehledě na to, že ve zmodernizované době není lehké sehnat sekeru), ale myšlenka byla správná.

A právě v tomto okamžiku přichází řada na psychology, případně psychiatry. Ti budou mít takříkajíc sakra hodně práce, až lidem jednou dojde, že to sami asi nezvládnou. Už teď je mi líto těch lékařů, kteří budou slýchat pravděpodobně to samé kolem dokola: Nic nemá cenu, rodina mi začíná lézt na nervy, přišel jsem o všechny přátele.

Vtip spočívá v tom, že někteří psychologové mají teď taky homeoffice, a pokud ne, mají v okolí jistě někoho, kdo se potýká s problémy lockdownu. Z toho vyplývá, že i když „cvokařina“ není snadné povolání ani v jakž takž normální době, teď se z ní stal skoro adrenalinový sport.

Pokud dřív psycholog rozmlouval pacientům komplexy méněcennosti a deprese, teď bude rozmlouvat silné komplexy méněcennosti, sebevražedné deprese a navíc vražedné sklony.

Pokud dřív psychiatr léčil schizofreniky a úzkostné pacienty, teď bude léčit o dost víc schizofreniků a úzkostných pacientů. A to všechno z řad mladých lidí, kteří mají „život před sebou“.

Když k tomuhle množství nové obtížné práce přičteme nějaké osobní potíže, které má každý člověk, a vezmeme v úvahu ohromnou zodpovědnost související s tímto druhem povolání a celé to vynásobíme faktem, že nikdo není z mramoru, rovnice má náhle jediné řešení – většině populace haraší už teď, ale přijde doba, kdy se i psychiatři musí zbláznit.

A věřte mi, když říkám: to bude teprve jízda.