Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Pro rodiny obětí covidu možnost návratu do normálu prostě neexistuje

Magdaléna Mikesková, http://www.gykas.cz/

Je 11. března roku 2020. Všichni studenti v lavicích ztichnou, když školní rozhlas oznamuje: „Školy budou od následujícího dne až do odvolání uzavřeny“. Prvotní nadšení z ohlášených dvoutýdenních „prázdnin“ však postupně střídá pocit nejistoty, strachu a bezmoci, bezpečnostních opatření neustále přibývá. Lidé umírají, nemocnice jsou přeplněné, podnikatelé přicházejí na mizinu, práce je nedostatek a jak naši republiku, tak celý svět, opanovává panika a chaos.

Co způsobilo tento celosvětový zmatek?

COVID-19, vysoce infekční onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2. Když byl v prosinci 2019 identifikován v čínském Wu-chanu první případ, nikdo netušil, že se tento virus stal původcem celosvětové pandemie. Dnes je tomu téměř rok. Rok ode dne, kdy jsme se radovali z dvoutýdenních „prázdnin“. Málokdo předpokládal, že pandemie bude přetrvávat takovou dobu, avšak jsme zde, v nouzovém stavu, který je stále prodlužován. Nacházíme se v bodě, kdy životy nás všech budou rozdělovány na „před a po“ pandemii. Přemýšlíme o tom, jestli se vše opět vrátí do normálu, nebo se dnešní situace oním normálem v budoucnu stane.

Zde přichází na scénu následující otázky: Jak nás pandemie ovlivnila, co změnila v našich běžných životech a co všechno ještě změní? Jak budou vypadat všední dny, až toto všechno skončí, pokud to skončí? Ačkoli se nám všechny tyto otázky denně honí hlavou, odpověď známe jen na jednu. Víme, jak covid ovlivnil naše předešlé fungování, naše osobní životy i systém celé společnosti. O budoucnosti ale můžeme pouze polemizovat. Mohly by se naše předešlé časy vůbec ve stejné podobě vrátit?

Covid zasáhl nás všechny. Každému něco vzal. Studentům zážitky, podnikatelům stálé příjmy, některým práci. Mnohým, včetně mne, vzal to nejcennější, blízkého člověka. A bez ohledu na vládní nařízení se nemoc stále šíří a dál zabíjí. Lidský život už nic a nikdo nevrátí, i kdyby se situace uklidnila. Jedna změna je proto jednoznačná a nezvratná. Pro rodiny obětí covidu možnost návratu do normálu prostě neexistuje.

Ačkoli se pro rodiny obětí covidu čas na chvíli zastaví, svět jde dál. Přes 1 000 000 lidí již nemoc překonalo. Ať uděláme cokoliv, nemoc tu s námi zůstane. Jak tedy budeme žít s ní? S očkováním v oběhu se konečně blýská na lepší časy. Očkování pro většinu z nás znamená jakousi naději, že budeme žít dál i s covidem, že budeme moci bezpečně navštěvovat své rodiny, chodit beze strachu do práce, a že se my studenti budeme moci vrátit do škol.

Ani s pádem nouzového stavu se ovšem nebudeme loučit s většinou opatření, a roušky z našich tváří zcela nezmizí. Stále doufám, že i v případě, že proočkování obyvatel nepůjde podle plánu, začne vláda postupně rozvolňovat současná opatření, jak jen to bude možné. Poněvadž nemoci se možná nikdy skutečně nezbavíme. Bude tady s námi, jen její sláva pomine. Když tady s námi nemoc tedy bude nadále a stane se součástí našeho běžného života, nikoliv překážkou, jaké změny tady zanechá?

Velkou změnou během pandemie prochází školství. My studenti i naši vyučující jsme se museli přizpůsobit naprosto jinému režimu a systému, který byl zprvu poněkud chaotický. Společně jsme však online výuku úspěšně zvládli a zvykli si na její průběh. Je to něco nového a funguje to. Mohla by být právě toto budoucnost školství? Je možné, že se postupem času přesuneme natrvalo z lavic domů, k počítači? Rozhodně by se online výuka mohla i po covidu uchytit jako samozřejmá a běžná věc, a navíc by mohla pomoci studentům, pro které je prezenční výuka obtížná nebo z různých důvodů dokonce nedostupná.

Covid mění s naprostou samozřejmostí také zcela prosté věci, například nakupování nebo cestování. Učíme se provozovat tyto činnosti běžným způsobem s menším rizikem nákazy. Právě tyto zkušenosti, kterými musíme procházet, a na které nikdy nezapomeneme, bychom měli využít v budoucnu k tomu, aby se podobná situace už neopakovala.

Covid jistě změní náš přístup, naše myšlení, naše další jednání. Strach z nákazy tak bude jednou minulostí. Pevně věřím, že se tak vše usadí do stavu, který budeme považovat za normál a ze školního rozhlasu se opět ozve : „Vítáme studenty zpátky v lavicích...“