Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Nakonec je na každém z nás, zda si z pandemie COVIDU něco vezmeme

Martin Vacek, https://smvv.cz/

Pád starých Titánů a nástup nových Gigantů

Změny v post-COVID světě

COVID 19. Nemoc, jež poznamenala celou lidskou rasu a pomohla udělat z roku 2020 onu snůšku deprese, nudy a hněvu, jež všichni tak dobře známe a nenávidíme. O samotném viru toho už více než dost řekli daleko povolanější osoby než já, a proto mu zde budu věnovat minimální pozornost.

Místo toho se zaměřím na otázku, již si klade téměř každý z nás.

Co přijde po COVIDU?

Protože svět se už do starých kolejí plně nevrátí. Ani nemůže.

Na to už teď mám ten Internet- Digitalizace:

Nakupování online, práce online, škola online, no prostě vše jest online. O všech těchto věcech jsme věděli a občas jsme je i využívali. Existovala ovšem jistá zdrženlivost před jejich využíváním. Většině lidí se nelíbí změny, proč by tedy měli přecházet více do světa počítačů? COVID v tomhle posunul přemýšlení celé naší společnosti.

A teď si musíme položit velmi jednoduchou otázku: Proč by se to mělo měnit? Jistě, lidé začnou znovu nakupovat i standardním způsobem, ale část se rozhodne zůstat u online nákupů. Podstatné bude, která z těchto polovin bude větší.

To bude samozřejmě mít několik hlavních postupných následků. Konec některých kamenných obchodů se začínal odehrávat už dříve, nyní ovšem nabere na rychlosti. Proč si pronajímat drahé budovy, když stačí otevřít malý výdejní prostor? Na druhou stranu jsou lidé, kteří opravdu chtějí věci koupit osobně a prohlédnout si je naživo.

Otázky jsou tři a to: jak velká část lidí bude ochotná dál do obchodů chodit, kolik obchodů se tím pádem dokáže udržet v kamenných prostorech a jak moc přechod do online zasáhne zaměstnanost, když sice zlikviduje některá pracovní místa prodavačů, ale na druhou stranu vzniknou nová v rámci přepravy zboží. Zde bude daleko větší problém nastupující automatizace, ale to je trochu jiné téma.

Nejsou to samozřejmě jen obchody, jež budou nuceny se adaptovat, někteří, ale tuto možnost nemají. Třeba kina. U kin docházelo k postupnému snižování návštěvnosti již dlouhodobě, následek čím dál větších možností shlédnout jakýkoliv film z pohodlí domova. Pandemie COVIDU je pro ně ekvivalent zlomení páteře. Šance, že se znovu dokážou vzchopit je mizivá. 

Přišla o velké množství příjmů, byla nahrazena online službami, jako například Netflixem a tato situace se ještě dlouhou dobu nezlepší. Až pandemie opravdu skončí, mohlo by dojít k dočasnému nárůstu popularity, mnoho lidí si bude chtít znovu připomenout čas před COVIDEM, ale bude to jen dočasné zlepšení. Proč chodit často do kin, když jsou nové filmy dostupné z pohodlí domova? Pro záchranu kin by bylo potřeba, aby přišla s něčím novým, čím by znovu dokázala zaujmout lidskou pozornost, a odůvodnit proč by do nich lidé měli chodit.

Ta stará bestie - politické změny ve světe a doma:

Snažit se popsat politické změny v každém státě by zabralo více času než čtení “Vojny a míru“! A proto bude tato část obecnější, s několika konkrétními příklady. Zde je několik hlavních trendů, jež se budou s největší pravděpodobností opakovat.

Vlády, jež dokázaly zareagovat efektivně, nebo jsou alespoň takto vnímány svými lidmi, získají alespoň dočasné zvýšení podpory. To vydrží do příští krize, ale v mnoha případech může klidně rozhodnout o příštích volbách. Například v Austrálii, kde byl před COVIDEM konzervativní premiér Scott Morrison dlouhodobě nepopulární politik, dokázal skrz schopné a klidné vedení dosáhnout silné podpory ze strany jak svých, tak opozičních voličů (v současné obě se těší více než 60% podpoře).

A co ti co pandemii nezvládli? Nu, stačí se podívat na příklad Donalda Trumpa. Jeho eratické chování během pandemie silně otřáslo jeho podporou, a dovolilo Joe Bidenovi volby vyhrát.

Pokud by se pandemie neodehrála, Donald Trump by zopakoval své volební vítězství z roku 2016, a možná s ještě lepším výsledkem. To je samozřejmě pouze spekulace, a co by se opravdu stalo se nikdy nedozvíme. Ukazuje to ale roli perspektivy. Trump postavil svojí prezidentskou osobnost na tom, jak je silný a úspěšný. A selhání v pandemii tuto vizi těžce poškodilo. Nezvládneš krizi? Nedostaneš můj hlas.

A jak se toto vztahuje na Českou republiku? Nu, měli bychom se připravit, že COVID bude hlavní volební téma. Vládní strany budou svá jednání prohlašovat za prakticky perfektní, opoziční za největší hloupost za posledních 100 let. Takže celkem normální. Obávám se, že vzájemné obviňování bude opět hlavní součástí voleb a věci jako vize, podstatné reformy či alespoň základní ideje, budou vrženy do pozadí. To je bohužel současná realita.

A do třetice všeho depresivního: Změna v lidském myšlení

Trochu překvapivé téma na závěr, slyším vás říkat. COVID nadělal tolik problémů, zde by ale mohl pro jednou udělat i něco trochu dobrého. Možná. Šance je to sice malá, ale je.

Zůstávání doma po většinu času se mnohým ze začátku zdálo výtečné. Já, někdo kdo nikdy nebyl příliš sociální člověk, jsem měl podobnou pozici. Měsíc budeme doma, škola bude online, co na tom záleží, možná to i bude příjemný? A chvíli to opravdu bylo i celkem příjemné. Několik týdnů. A pak přišla nuda. Pak otrávenost. Pak až depresivní otrávenost.

Když jsem měl při prvním uvolňování znovu možnost se vidět s mnoha kamarády, spolužáky a členy rodiny, byl jsem absolutně nadšen a bez těchto setkání bych se už možná zbláznil. Začal jsem si daleko víc vážit svých vztahů s lidmi a začal jsem být daleko otevřenější. A pak tady byl ten fakt, že samotné vycházení ven a do přírody se stalo omezeným. Něco, co jsem si uvědomil, že mi chybí, až v momentě kdy to nebylo plně dostupné.

Toto jsou dle mne některé z věcí, jež bychom si mohli z této nemoci odnést. 

To, jak cenné jsou naše vztahy s druhými. 

To, jak je krásné chodit ven a nebýt uzavřeni v našich bytech a domech.

To, že nakonec ani tak nezáleží na tom, jak moc máme vybavený dům, či jak moc bohatí jsme. 

Že záleží na tom, jakým způsobem náš život žijeme.

Možná by nám všem tento druh myšlení mohl dát více naplňující životy. Začít si více vážit lidí kolem nás a věcí, jež se zdají jako samozřejmé, ale mohou být rychle ztraceny

Nakonec je na každém z nás, zda si z pandemie COVIDU něco vezmeme, či ne.