Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Ať tohle všechno brzy skončí

Mikuláš Zelinský, https://www.gymzl.cz

Covid a školství

Co změní covid? Nalézt odpověď na tuhle otázku je pravděpodobně asi tak těžké, jako vstát ráno z postele. Společným jmenovatelem obou těchto činností je čas – akorát s tím rozdílem, že zatímco při hledání odpovědi na otázku „Co změní covid“ nám čas správnou odpověď (jednou) ukáže, u druhé jmenované činnosti hraje čas poněkud méně příjemnou roli. A to zvlášť ve chvíli, kdy potřebujete něco velice důležitého stihnout. Třeba test z chemie. Nebo autobus na letiště.

Pokud se najde odvětví, ve kterém se loňská pandemie projevila snad nejvíce, je to nepochybně školství. Zvláště v březnu loňského roku nastal opravdový zmatek. Bylo potřeba všechny učitele i žáky vybavit počítači, naučit se pracovat se spoustou nových programů, pořídit si sluchátka a mikrofony… Pro některé opravdu konec světa. Ale zkuste si stěžovat na takové věci v zemi, kde počítač úplně neovládá ani její premiér.

Tak šel měsíc za měsícem a najednou se v distanční výuce začal objevovat funkční systém. Konkrétně ten můj vypadal asi takto: ráno vstát pár minut před vyučovací hodinou, rychle si uvařit kávu (aby se výklad učitele nestal jen kulisou k opětovnému odebrání se do říše snů), sednout si k počítači, zapnout Microsoft Teams nebo Zoom a… poslouchat. V brzkých ranních hodinách totiž osobně nemám příliš energie dělat něco jiného, než u počítače zabalený v dece sedět (což mě trochu děsí, vezmu-li v potaz, že ve stejnou denní dobu před rokem jsem již ve škole poměrně čilý seděl).

Jak si myslím, že se veškeré praxí nově nabyté poznatky o nutnosti spánku, neschopnosti ranního soustředění či záliby v trávení výuky za stolem ve svém pokoji promítnou do budoucích let? Upřímně doufám, že se stane běžnější zahajovat výuku (minimálně na středních školách) v pozdějších ranních hodinách. 

Pochybuji, že by měl někdo opravdu velikou potíž překousnout chození do školy místo na osmou třeba až na devátou hodinu. A to už vůbec nezmiňuji začátek vyučování v sedm (vstávat zase v pět je totiž představa stejně děsivá, jako opětovné zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu – ne-li ještě děsivější). 

V souvislosti s pozdějším chozením do školy mě také napadá změnit klasický systém pěti dní ve škole a dvou dnů doma třeba na čtyři dny prezenční výuky a tři dny víkendu, přičemž by jeden z těchto víkendových dnů sloužil k vypracovávání domácích úkolů či jiných zadaných prací. Také doufám, že budou učitelé svolnější k zapisování poznámek z hodin místo do sešitů do našich notebooků. Tolik jsme si na to totiž zvykli, že si snad již nedokážeme představit psát ručně – taková pravěká záležitost!

Ať už to bude jakkoli, přeji si, ať tohle všechno brzy skončí a můžeme se vrátit k normálnímu životu. Určitě nejsem jediný, komu chybí cestování, divadla, koncerty, nebo prosté trávení času s kamarády bez nutnosti mít nasazenou roušku. Ostatně, jak řekl český velikán Jára Cimrman: „Život je nejlepší školou života.“ 

A z domu se mi ten život jeví poněkud nudný.