Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Ať tohle všechno brzy skončí

Mikuláš Zelinský, https://www.gymzl.cz

Covid a školství

Co změní covid? Nalézt odpověď na tuhle otázku je pravděpodobně asi tak těžké, jako vstát ráno z postele. Společným jmenovatelem obou těchto činností je čas – akorát s tím rozdílem, že zatímco při hledání odpovědi na otázku „Co změní covid“ nám čas správnou odpověď (jednou) ukáže, u druhé jmenované činnosti hraje čas poněkud méně příjemnou roli. A to zvlášť ve chvíli, kdy potřebujete něco velice důležitého stihnout. Třeba test z chemie. Nebo autobus na letiště.

Pokud se najde odvětví, ve kterém se loňská pandemie projevila snad nejvíce, je to nepochybně školství. Zvláště v březnu loňského roku nastal opravdový zmatek. Bylo potřeba všechny učitele i žáky vybavit počítači, naučit se pracovat se spoustou nových programů, pořídit si sluchátka a mikrofony… Pro některé opravdu konec světa. Ale zkuste si stěžovat na takové věci v zemi, kde počítač úplně neovládá ani její premiér.

Tak šel měsíc za měsícem a najednou se v distanční výuce začal objevovat funkční systém. Konkrétně ten můj vypadal asi takto: ráno vstát pár minut před vyučovací hodinou, rychle si uvařit kávu (aby se výklad učitele nestal jen kulisou k opětovnému odebrání se do říše snů), sednout si k počítači, zapnout Microsoft Teams nebo Zoom a… poslouchat. V brzkých ranních hodinách totiž osobně nemám příliš energie dělat něco jiného, než u počítače zabalený v dece sedět (což mě trochu děsí, vezmu-li v potaz, že ve stejnou denní dobu před rokem jsem již ve škole poměrně čilý seděl).

Jak si myslím, že se veškeré praxí nově nabyté poznatky o nutnosti spánku, neschopnosti ranního soustředění či záliby v trávení výuky za stolem ve svém pokoji promítnou do budoucích let? Upřímně doufám, že se stane běžnější zahajovat výuku (minimálně na středních školách) v pozdějších ranních hodinách. 

Pochybuji, že by měl někdo opravdu velikou potíž překousnout chození do školy místo na osmou třeba až na devátou hodinu. A to už vůbec nezmiňuji začátek vyučování v sedm (vstávat zase v pět je totiž představa stejně děsivá, jako opětovné zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu – ne-li ještě děsivější). 

V souvislosti s pozdějším chozením do školy mě také napadá změnit klasický systém pěti dní ve škole a dvou dnů doma třeba na čtyři dny prezenční výuky a tři dny víkendu, přičemž by jeden z těchto víkendových dnů sloužil k vypracovávání domácích úkolů či jiných zadaných prací. Také doufám, že budou učitelé svolnější k zapisování poznámek z hodin místo do sešitů do našich notebooků. Tolik jsme si na to totiž zvykli, že si snad již nedokážeme představit psát ručně – taková pravěká záležitost!

Ať už to bude jakkoli, přeji si, ať tohle všechno brzy skončí a můžeme se vrátit k normálnímu životu. Určitě nejsem jediný, komu chybí cestování, divadla, koncerty, nebo prosté trávení času s kamarády bez nutnosti mít nasazenou roušku. Ostatně, jak řekl český velikán Jára Cimrman: „Život je nejlepší školou života.“ 

A z domu se mi ten život jeví poněkud nudný.