Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

SMETÁNKA PŘEDČÍTÁ Z KNIHY „ŽIVOT V NOUZOVÉM STAVU“

Monika Smiešková, https://www.gymnazium-opatov.cz/

Probrala jsem šatník podle hesla: Co jsem neměla rok na sobě, to nepotřebuji. Zbyl mi tam župan a dvoje tepláky.

Touto anekdotou lze předešlý a pravděpodobně i následující rok charakterizovat více než trefně. Stejným pravidlem se však neprotřídil a neprotřídí pouze náš šatník, ale i české ulice. Tam, kde dříve byli lidé, smích, odpadky a podniky živnostníků, budou nyní už jen ty odpadky.

Vysokou školu ekonomickou jsem nestudovala a ani bych se nepovažovala za iracionální, ale mám představu, že ekonomický růst souvisí s posilovnami. A s restauracemi a bary a kulturou a kadeřnictvím a školou a vůbec se vším, co jsme vyřadili z českého šatníku, neboť se bez toho „obejdeme my i naše ekonomika“. Vždyť beztak je to přeci proto, že jsou přesněji řečeno neschopní ti podnikatelé…

Svět se rozdělil vedví. Na ty, kteří s tímto tvrzením souhlasí a na ty, kteří ne. Na ty, kteří šili roušky a na ty, kteří šili šesticípé hvězdy. Na epidemiology a na ty, kteří o všem vědí více. Na ty, kteří jsou v první linii a na ty, kteří epidemii zpochybňují. Na ty, kteří sledují žluté vykřičníky a na ty, kteří v tom mají guláš. Na ty, kteří bojují o život a na ty, kteří bojují o mikrofon. Na ty, kterým pandemii řídí odborníci a na ty, kterým pandemii řídí pes.

Dle doporučení pražská smetánka celý rok seděla, četla knihy a zvedala tím svou beztak nízkou vzdělanostní úroveň. A víte, na co přišla?

- Že je v pohodě mít tepláky od pasu dolů a že není třeba být vždy stoprocentní.

- Že příroda je místem bezpečí, volnosti a svobody i bez pandemie.

- Že volat babičkám by mělo být zcela běžné.

- Že na otázku „jak se máš“ nemusí vždy odpovídat „dobrý“.

- Že jak poslat dopis si musela vyhledat na internetu.

- Že osobní setkání nenahradí žádné sociální médium.

- Že jednorázové by neměly být ani kelímky na kafe, ani křesla ministrů zdravotnictví.

V nouzi jsme poznali maličkosti a v nouzi jsme poznali přítele. Pochopili jsme, že ve dvou, ale i ve dvoumetrové vzdálenosti, se to lépe táhne. Pochopili jsme, že změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát nejdříve my sami. A já doufám, že k podobným závěrům došla většina lidí a ti, kteří se s nimi setkali až zde, je ještě přijmou k zamyšlení. Na dobrá rozhodnutí a zřízení informačního webu totiž není pozdě vůbec nikdy.