Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


SMETÁNKA PŘEDČÍTÁ Z KNIHY „ŽIVOT V NOUZOVÉM STAVU“

Monika Smiešková, https://www.gymnazium-opatov.cz/

Probrala jsem šatník podle hesla: Co jsem neměla rok na sobě, to nepotřebuji. Zbyl mi tam župan a dvoje tepláky.

Touto anekdotou lze předešlý a pravděpodobně i následující rok charakterizovat více než trefně. Stejným pravidlem se však neprotřídil a neprotřídí pouze náš šatník, ale i české ulice. Tam, kde dříve byli lidé, smích, odpadky a podniky živnostníků, budou nyní už jen ty odpadky.

Vysokou školu ekonomickou jsem nestudovala a ani bych se nepovažovala za iracionální, ale mám představu, že ekonomický růst souvisí s posilovnami. A s restauracemi a bary a kulturou a kadeřnictvím a školou a vůbec se vším, co jsme vyřadili z českého šatníku, neboť se bez toho „obejdeme my i naše ekonomika“. Vždyť beztak je to přeci proto, že jsou přesněji řečeno neschopní ti podnikatelé…

Svět se rozdělil vedví. Na ty, kteří s tímto tvrzením souhlasí a na ty, kteří ne. Na ty, kteří šili roušky a na ty, kteří šili šesticípé hvězdy. Na epidemiology a na ty, kteří o všem vědí více. Na ty, kteří jsou v první linii a na ty, kteří epidemii zpochybňují. Na ty, kteří sledují žluté vykřičníky a na ty, kteří v tom mají guláš. Na ty, kteří bojují o život a na ty, kteří bojují o mikrofon. Na ty, kterým pandemii řídí odborníci a na ty, kterým pandemii řídí pes.

Dle doporučení pražská smetánka celý rok seděla, četla knihy a zvedala tím svou beztak nízkou vzdělanostní úroveň. A víte, na co přišla?

- Že je v pohodě mít tepláky od pasu dolů a že není třeba být vždy stoprocentní.

- Že příroda je místem bezpečí, volnosti a svobody i bez pandemie.

- Že volat babičkám by mělo být zcela běžné.

- Že na otázku „jak se máš“ nemusí vždy odpovídat „dobrý“.

- Že jak poslat dopis si musela vyhledat na internetu.

- Že osobní setkání nenahradí žádné sociální médium.

- Že jednorázové by neměly být ani kelímky na kafe, ani křesla ministrů zdravotnictví.

V nouzi jsme poznali maličkosti a v nouzi jsme poznali přítele. Pochopili jsme, že ve dvou, ale i ve dvoumetrové vzdálenosti, se to lépe táhne. Pochopili jsme, že změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát nejdříve my sami. A já doufám, že k podobným závěrům došla většina lidí a ti, kteří se s nimi setkali až zde, je ještě přijmou k zamyšlení. Na dobrá rozhodnutí a zřízení informačního webu totiž není pozdě vůbec nikdy.