Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Covid není příčinou vládního chaosu. Populismus ano

Natalia Pěkná, http://sospo.eu/

Statistiky vyplývající z webu ministerstva zdravotnictví mluví jasně; Česko se musí vyrovnat s koronavirovými ztrátami na životech, které už překročily dvacet tisíc. Čísla se ale nezastavují a jen za posledních osm dní si onemocnění COVID-19 vyžádalo přes tisíc obětí, přičemž v rámci dlouhodobého trendu se pod sto úmrtí denně Česko dostalo naposledy před Vánoci.

Situace je i nadále kritická zejména v nemocnicích. Aktuálně je hospitalizovaných přes sedm tisíc pozitivních lidí, z toho je více než pětina ve vážném stavu. Česko se hroutí pod náporem nákazy, která se nebojí zabíjet i vitální osoby s dobrou imunitou.

„České Bergamo,“ jak možné dopady pojmenoval premiér Andrej Babiš, je hrozba nemyslitelných rozměrů. Visí nad námi Damoklův meč. Pokud bude česká vláda i v tak vážné situaci řídit stát dichotomickou metodou pokus/omyl, nechci ani domýšlet následky jejích činů. Následky přímo devastačního charakteru, které by postihly všechny do jednoho a nám, generaci Z, by vzaly naději na perspektivní a šťastnou budoucnost.

Českou společnost sužuje neschopnost ústavních činitelů rozumně vládnout

Šéf kabinetu situaci nemá pod kontrolou, vládne nám ryzí amatérismus převlečený za demagogii. Že by déjà vu? Česká republika si totiž za svou kratičkou existenci prošla všemožnými kauzami privatizací počínaje a nynější koronavirovou pandemií konče. A přitom každé nové volební období začíná vždycky stejně:

„Chce to změnu.“

„Jsme jiní.“

A modří už vědí, že je to jen prázdná fráze točící se ve smyčce jako zaseklá gramofonová deska.

Jak už bylo kýmsi řečeno:

„Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.“

Přitom by ale stačilo postupovat jako při budování domu, mít pevné základy a umět na nich stavět. Vzít po volbách demoliční kouli opravdu není umění, svědčí to jen o neschopnosti vládnoucího establishmentu.

Nejrůznější druhy korupčního jednání, pády kabinetů a ekonomické krize daly však českým občanům do vínku dvě věci – nenaplněná očekávání demokratického světa a notoricky známý výrok „Za všechno může Kalousek“. Svádět na Kalouska ale už nic nelze, a proto mě napadá otázka:

A kdo za to teď vlastně nese odpovědnost?

Kdo dokáže číst mezi řádky, se brzy dovtípí velice znepokojující odpovědi:

Když mocní hrají Monopoly se skutečnými penězi v prostředí reálného státu, je lepší se jim klidit z cesty a moc se v tom nevrtat.

Populismus jako dýmějový mor

Ačkoli bylo Česko drancováno někdejšími vládami a sousloví „česká politika“ nabývalo postupem času spíše negativní konotace, Česká republika měla jasnou vizi a naději na slibnou budoucnost, jež byla v souladu s demokratickými hodnotami společnosti, do které chtěla patřit. S nastupujícím populismem napříč celou Evropou se tato skutečnost začala pozvolným tempem měnit. Z populistů se vyklubali rádoby odborníci, již se snaží svou neschopnost zamaskovat planými sliby a domněle štědrými gesty. Snažili se působit jako ti „hodní strejdové“, kteří všechny vyslechnou, vyřeší jejich povrchní trable a zajistí prosperitu až do skonání světa. Tahle strategie dost dobře fungovala v době blahobytu. Avšak nyní, v době skutečné nouze, se teprve dá rozpoznat, jak populismus českou společnost rozežírá jako dýmějový mor.

Asi je netřeba dodávat, že řídit stát jako firmu je zkrátka ideologicky zabarvený pojem, který nám s příchodem pandemické krize loni na jaře uškodil. A ubližuje nám dodnes.

Chaos. Strach. Neprofesionalita.

Tehdy na jaře se zmatečná vyjádření a neznalost dala naší vládě a vládám všech zemí světa odpustit. Nikdo neznal rozsah možných rizik a následků této bezprecedentní nouze celosvětového měřítka. Jenže tahle situace nabrala v České republice úplně nových rozměrů; flirt s Čínou, jak s dívkou na baru těsně nad ránem, hra českých vládních zmocněnců na papaláše a výrok „Best in Covid“, který je už dávno ten tam.

Ač se Česká republika se svými dvaceti osmi lety suverénně řadí mezi mileniály, chová se spíše jako boomer, který se ocitl na školení Google Analytics. Ano, vládní kabinet dokázal dát hlavy dohromady a za půl roku od výskytu prvního případu přišel s maticí opatření zvanou PES, podle níž by se život v zemi měl po dobu trvání pandemie řídit. Otázkou zůstává, jestli se tak opravdu děje.

Schopnosti nahradil amatérismus a touha po-moci

Občané České republiky musí přihlížet nechutnému byznysu s rouškami a respirátory, populistickým činům v podobě rouškovného pro důchodce, nedostatečné podpoře pro podnikatele či podivným nákupům vakcín a jejich pochybnému skladování. Rozpočtové schodky sahající až do nebes nemusí však dnešní vládu nikterak znepokojovat, neboť až přijde zúčtování, oni už u toho nebudou.

Amatérismus a touha po moci udělal své – nekompetentní populisté roztříštili českou společnost. Jsme denně svědky zoufalých činů v naprosto bezvýchodných životních situací. Lidé se štvou proti sobě, hádají se a přou se. Bojují za svou pravdu, aniž by brali v potaz skutečnost, že monopol na pravdu neexistuje. Takové chování jim je ale předkládáno vládnoucími elitami a oni ho pouze zrcadlí.

Nezazlívejme jim to. V dnešním globalizovaném světě, jenž je plný iluzí a lží, je téměř nemožné se vyznat. Ani důkladný fact-checking už nikomu nemůže zaručit validitu informací v tak silném informačním smogu. Česko postrádá schopné vládní zmocněnce, kteří doopravdy rozumí jich týkající se problematice. Chybí nám lidé, kteří Českou republiku dokáží vyvést ze spárů pandemie, a přitom jsou s to zvládat komunikační management s veřejností. A co je horší – většinu lidí už to dávno nepřekvapuje.

Každopádně, ať už se rozhodneme vyčítat komukoli cokoli, kritizování nás od hrozícího rizika českého Bergama nezachrání. Dnes je potřeba sjednotit se nesmyslným opatřením a nekompetentní vládě navzdory. Je důležité se udržovat v psychické pohodě a věřit v lepší zítřky.

Nyní budu mluvit za sebe a doufám, že i za většinu mladých lidí, kteří chtějí mít možnost výběru – chtějí studovat, cestovat, zakládat rodiny a žít šťastný život.

Vyrůstali jsme za vzniku moderních technologií. Od mala nás učíte používat rozum a kritické myšlení. Učíte nás oceňovat svobodu, umět s ní pracovat a ctít hodnoty demokracie. Byli jste to vy, kteří jste chtěli, abychom se měli lépe než vy. Abychom žili v zemi, která vyznává demokratické hodnoty. Vzpomeňte si na to prosím příště, až budete vymýšlet další krátkozrakou strategii plnou nonsensů. Mějte to prosím na paměti i ve chvílích, při nichž budete zadlužovat naši zemi.

Česká republika patří především NÁM.