Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Křehké samozřejmosti moderního světa

Ondřej Zajpt, http://www.giosm.cz

(Po)koronavirový čas

Hektický rok 2020

Je tomu téměř 11 měsíců, co jsou naše životy výrazně poznamenány virem, který se z čínského Wu-chanu rozšířil do celého světa. Od března minulého roku jsme byli vystaveni chaotickým opatřením, omezení sociálních kontaktů a zahlceni často rozdílnými informacemi z médií. Situace si vyžadovala jednat rychle a nepřipravenost zapříčinila rozdělení společnosti na hned několik táborů. Je ale neuvěřitelné, jak ochotně jsme byli schopni změnit naše zaběhlé stereotypy (chození do kina a parků, setkávání se každý den s přáteli, atd.) a sami se přizpůsobit nevlídným podmínkám (vzpomeňme na masivní šití roušek). To všechno jsme provedli téměř bez mrknutí oka a bez uvědomění si, jak moc se naše životy změnily.

Covid již jako spoluobčan

Po první vlně a facce celé společnosti jsme se každý nějakým způsobem v této situaci zabydleli. Lidé si zvykli mít v kapse roušku při každé vycházce z domu a instituce a firmy vymýšlely alternativy, které alespoň z části vyřeší vzniklé problémy. Tou alternativou byl internet, prostor čekající na využití. Díky němu většina zaměstnanců nenašla pod vánočním stromečkem výpověď a studenti si mohli s učiteli vyměňovat své vědomosti a názory alespoň virtuálně. Po nějaké době si lidé ale začali klást otázku: “Vrátíme se někdy do čím dál tím vzdálenější, ale stále ještě “normálnější”, reality?” Odpověď nikdo nezná, ale obrázek o tom, které “novinky” přetrvají i po pandemii si udělat můžeme.

Doba digitální?

Všichni jsme nejspíše tušili, že míříme do doby, kdy bez “online statusu” bude mít člověk značnou nevýhodu. K té době se teď blížíme nadzvukovou rychlostí (nebo jsme do ní již možná vstoupili).

Úřady, školy a banky byly stále opatrné a trochu skeptické k masivní digitalizaci. Internetu se nedalo naplno věřit, tak jsme čekali na příčinu, která nás k “emigraci” donutí. Koronavir nám v tomto pomohl a počítač se “přes noc” stal naším nejpoužívanějším nástrojem. Otázkou zůstává: “Je to správný směr?” Odpověď je nejednoznačná a samozřejmě nám technologie nabízí jak spoustu příležitostí, tak úskalí. Lidé určitě ocení, když veškeré papírování a úřadování budou moci řešit z pohodlí domova. 

Na druhou stranu, většina žáků uvítá reálnou interakci s učiteli a vrstevníky rozhodně více, než celodenní práci před monitorem. Rodiče dříve museli své děti od počítačů odhánět, paradoxně je ale student z “nového školního prostředí” v dnešní době tak unaven, že přístroj vypne raději sám. Mohl by tedy tento stav pomoci mladší generaci přirozeně proměnit notebooky ze zdroje zábavy a prokrastinace na čistě pracovní nástroje, čímž by jim rozhodně ušetřil spoustu drahocenného času. Pozitivní efekt, který by mohl zůstat zakořeněn do budoucna.

Negativní dopad může nastat v souvislosti s informačním trhem. Noviny, televize a další služby zprostředkovávající informace mají svá pravidla a za jejich porušení následují sankce. Internet je momentálně bez hranic a každý tam má prostor na své názory a myšlenky. To zapříčiňuje dezinformační smršť, ze které se do budoucna může stát velmi nebezpečný prostředek manipulace. V ideálním případě bych tedy očekával nějaký kompromis mezi svobodou a korektností, který by byl uzákoněn. I to bude (snad) téma nadcházejících časů. Přiměřená skepse k většímu využívání internetu je tedy na místě.

Balanc mezi ekonomikou a ekologií

Vstup do třetího desetiletí 21. století rozhodně není příjemný či uspokojivý. Ekonomické propady jsou enormní a i po zvládnutí virové epidemie budou následovat časy krize a problémů. Světová ekonomika se zpomalila a pro spousty lidí to znamená tvrdou ránu, ze které se budou těžce vzpamatovávat. Útěchu můžeme ale hledat v některých důsledcích těchto hrůz. Díky omezení cestovního ruchu a tovární výroby emise oxidu uhličitého výrazně klesly a spoustu vodních a suchozemských živočichů dostalo naději na přežití. Mohl by to být jakýsi odrazový můstek pro nás všechny, kteří často sebestředně zapomínáme na okolní prostředí a přírodu. Patřičný kompromis mezi ekonomií a ekologií je tedy nejen nezbytný, ale také by prospěl nám všem.

To hlavní...

Pojďme si uvědomit, jak křehké jsou samozřejmosti moderního světa a že se mohou rozbít během okamžiku. Jak opatření přitvrzovala postupně, člověk si nepřipouštěl, o co vše přichází a zdůvodňoval si to naléhavostí situace. “Je to jen dočasně. Po tomhle už se to musí začít obracet k lepšímu.” Uplynul téměř rok a stav je stále akutní. Nejeden si už jistě posteskl nad dobou bez roušek a rozestupů. To by nás mohlo alespoň navézt na pokornější, střídmější uvažovaní. Nic není samozřejmé a to bychom si z aktuální situace měli odnést do budoucna především. A hlavně to nezapomenout, jak má naše lidská rasa ve velké oblibě.