Co změní Covid?

Novinářská soutěž pro studenty středních škol
Vyhrajte iPhone, neomezená data nebo školní stipendium na špičkové novinářské škole!

Známe vítěze!

Do finále soutěže “Co změní covid” se nominovalo téměř sto autorů ze středních škol napříč celým Českem. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky společně s názorovým zpravodajským webem info.cz. Jejím hlavním partnerem byla společnost T-Mobile. Do užšího výběru postoupilo 20 studentů, ze kterých porota vybírala vítěze.

První místo

Lukáš Květoň za video, v němž využil řadu žurnalistických žánrů a přiblížil divákům, jak pandemii vnímají jeho vrstevníci.

Druhé místo

Maxmilián Tvrdík za speciální webovou stránku na téma Doba koronaviru.

Třetí místo

Eliška Nováková s textem Audemie, který pojednává o tom, jak pandemii prožívá její autistický bratr.

Čestné uznání

Porota se po dlouhé diskusi rozhodla ocenit uznáním a chytrým telefonem od partnera soutěže, společnosti T-Mobile, ještě další autory, jejichž příspěvky se sice neumístily na "medailových pozicích", ale zaslouží si být zmíněny. Její uznání dostávají Johana Sedláková, Michal Bělovský, Kristýna Šeděnková, Barbora Cabalková s Vojtěchem Bogdánym a Filipa Janoušková.

Gratulujeme


Kdy naposledy jste viděli na ulici obyčejný úsměv?

Viktor Raškovský, https://www.gjwprostejov.cz/

Při sousloví „začátek pandemie“ si vybavím své já, před téměř rokem. Vybavím si svůj radostný úsměv, jenž se mi rozzářil, při prvním zaslechnutí té velké noviny… „Od zítřejšího dne přecházíme na distanční výuku podle nařízení vlády. Já i moji spolužáci jsme byli radostí bez sebe. Cítili jsme příchod jara, krásných slunečných dnů a údajný jeden týden distanční výuky v tu chvíli uvítal naprosto každý!

Jak strašně jsme se, ale zmýlili… Z jednoho týdne se stal s menšími pauzami téměř celý rok. Rok nekonečných hodin za zavřenými dveřmi v našich pokojích. Ze dne na den se náš svět obrátil naruby. Naše domovy, které pro většinu z nás studentů byly vždy místem míru, odpočinku a klidu se proměnily v učebny s nekončící přítomností všech našich spolužáků, učitelů a nad hlavu stoupajících starostí. Můj studentský život se z každodenního dobrodružství změnil na každodenní výpravu z postele k počítači a zpět.

Jestli covid skutečně něco změnil na našich studentských životech, tak je to fakt, že léta, kdy máme prožívat nejradostnější chvíle a zážitky s našimi přáteli, se proměnila v osamocené přežívání v našich pokojích.

A co si myslím, že covid změní až bude po všem? Už nikdy nikdo z nás nebude brát nadarmo zdánlivě obyčejné obejmutí se s přáteli a rodinou. V životě nezapomenu na oči mého dědečka zalité slzami, kterému jsem musel říct, že ho nechci obejmout, abych ho chránil. V životě nezapomenu na to, kdy byla má rodina v karanténě a dědeček s babičkou nám nechali u branky tašky s jídlem a ani jsme jim nemohli osobně poděkovat… Takovéto situace jsou srdcervoucí a poneseme si je v sobě ještě řadu let.

Většině lidí se při zmínce o konci pandemie vybaví krásné představy. Znovu se obnoví touhy, sny o cestování a o životě jako dřív. Pro mnohé rodiny to však nebude tak snadné. Všichni si budou přát návrat k původním životům, ale to nebude bohužel možné pro všechny, možná pro nikoho. Neustálý stres, strach a nejistota v mnohých rodinách přinesla hádky a uvědomění si neschopnosti soužití. Řady rodin se rozpadly, řady přátelství se zapomněly a řady přání zůstanou nesplněnými. Mnohým dětem konec pandemie nepřinese zpět původní život, ale zcela nový život v nepříjemných podmínkách.

Sám nedokážu spočítat na prstech jedné ruky o kolik zdánlivě věrných přátel jsem přišel. Covid v průběhu karantén změnil náš pohled na kontakt s našimi blízkými. Začali jsme si vybírat, s kým se opravdu nutně vidět chceme a potřebujeme, a kdo nám za to tak úplně nestojí. Takto nám do budoucna covid změnil smýšlení.

Pro mě však nejzásadnější a nejtragičtější věcí, kterou covid změnil a změní, jsou sklonky životů našich prarodičů. Nedokážu si představit, jak srdcervoucí musí být pocit nemoci říct si své poslední sbohem s členem rodiny. Covid mnohým vzal možnost naposledy obejmout svou milovanou maminku, tatínka, babičku anebo dědečka. Nemoc tímto naprosto změní náš pohled na naše blízké. Věřím, že málokdo usedne za volant a odjede rozhádaný se svým milovaným, protože covid nám dnes a denně ukazuje, jak snadno můžeme o někoho přijít.

Covid změní vnímání všech našich kontaktů, budeme si vážit každého obejmutí, potřesení rukou a i možnosti vidět úsměvy druhých. Zkuste si zavzpomínat, kdy naposledy jste viděli na ulici obyčejný úsměv. Nechybí vám? Věřím, že až bude po všem, budeme si jich vážit nesrovnatelně více než dříve.